Průměrný investor konzistentně sklízí nižší výnosy, než je průměrný výnos trhu jako celku. Proč tomu tak je? Roli hraje samozřejmě spousta faktorů, ale jedním z nejklíčovějších je investiční psychologie…
Často jsme sami sobě tím největším nepřítelem. Nakupujeme, když jsou akcie vysoko, a prodáváme, když jdou dolů. Co můžeme udělat pro to, abychom předešli chybám, kterých se nevědomě dopouští náš mozek a mysl?
Teorie efektivních trhů říká, že cena akcie už reprezentuje všechny veřejně dostupné informace o dané firmě, a vzhledem k tomu, jak velké množství lidí na burze neustále nakupuje a prodává, můžeme předpokládat, že aktuální cena na trhu odpovídá té správné hodnotě a prakticky neexistuje možnost, koupit akcie jinak než za jejich odpovídající cenu.
Jenže…teorie efektivních trhů také předpokládá, že „investoři jsou rozumné bytosti, které pečlivě analyzují své portfolio a dělají uvážená rozhodnutí.“ Těžko si někdo přečte tuhle definici, aby se u ní nepousmál. Jiné odvětví finančních teorií totiž naznačuje pravý opak.
Behaviorální finance kombinuje behaviorální a kognitivní psychologii s ekonomickou teorií a tvrdí, že investoři často dělají přešlapy při správě jejich peněz, což mnohdy vede k problémům. A právě znalost behaviorální psychologie nám přinese nejen jiný náhled na to, co se děje na trzích, ale taky nám pomůže zamezit vlastnímu iracionálnímu chování, vyhnout se nejčastějším chybám a naučit se ovládat své emoce.
Zatímco tradiční finance spoléhají na to, že investor pečlivě rozmýšlí každičké rozhodnutí a vyhodnocuje nejlepší variantu, aby maximalizoval užitek, behaviorální finance tvrdí, že investor je rozumný jen do omezené míry a často mu místo toho nejlepšího řešení stačí nějaké dostačující a uspokojivé.
Samo o sobě to není vůbec nic špatného, znamená to jen, že naše mozky jsou výborné v rychlém a efektivním vyhodnocování složitých problémů na dost dobrou úroveň. Jenže ve světě financí může tahle schopnost pracovat spíše proti nám a vést k celému spektru zaujetí, předsudků, tendencí a zkreslení, které na nás působí.
První skupinou jsou kognitivní zkreslení
Pravda je to, co už si myslím já
Jedním z nich je například konfirmační zkreslení. To znamená že člověk dává podvědomě větší váhu informacím, které podporují jeho, už existující, názor a naopak informacím, které jdou proti jeho přesvědčení, takovou váhu nepřikládá. To znamená, že se investor například bude spoléhat na jeden článek nebo jednu analýzu, která ospravedlňuje nákup určitého produktu, ale nad dalšími pěti, které říkají opak, jen mávne rukou.
S tímto souvisí i fenomén kotvení (anchoring), při kterém se stáváte otrokem svých předem existujících názorů (o nějaké investici), které dále posilujete pomocí irelevantních faktorů. Hledíte jen na takové informace, které vás utvrzují ve vašem předsudku. Přestože čísla ukazují něco jiného, vy jste ukotvení vašim názorem. Tato emocionální pouta můžou poškozovat zdraví vašich financí.
Nejsou peníze, jako peníze…nebo snad ano?
Dalším je třeba zaujetí při zpracování informací (information processing bias), při kterém dochází k mentálnímu účetnictví, kde si člověk rozdělí své peníze na vícero pomyslných „hromádek“ na základě jejich zdroje, nebo zamýšleného využití, přestože peníze jsou si rovny, ať už jste k nim přišli jakkoliv.
Například v kasinu gambleři často rozdělují své výhry od peněz, se kterými přišli, a velmi často velmi rychle utratí svůj výdělek, přestože ve skutečnosti mezi těmito dvěma hromádkami žádný reálný rozdíl není.
Jak sakra dostali řidičák?
Na něco se vás zeptám: ve srovnání s ostatními řidiči, myslíte si, že jste nadprůměrní, nebo podprůměrní?
Matematicky je 50% řidičů v lepší polovině a 50% v horší polovině. Zvláštní ale je, že když byla v průzkumu lidem položena tato otázka, přes 75% z nich uvedlo, že se nachází v té lepší polovině řidičů.
Dochází zde k něčemu, čemu se v behaviorální psychologii říká efekt nadměrné sebedůvěry (overconfidence bias). Průměrný člověk je přesvědčený, že je lepší než průměrný člověk. Přeceňují své reálné schopnosti.
Výzkum ukazuje, že přehnaně sebevědomí tradeři dělají více transakcí než jejich protějšky s nižší sebedůvěrou. První skupina si totiž myslí, že jsou více schopni vybírat ty nejvhodnější akcie a že znají nejlepší čas pro nákup a prodej akcií. Bohužel, statistiky současně prokazují, že přehnaně sebedůvěřiví investoři zaznamenávají nižší výnosy.
Kognitivní omyly se naštěstí dají vyřešit poměrně snadno a už jen pouhé uvědomění si, že možná děláte myšlenkový přešlap může mít pozitivní vliv na vaše další rozhodování. Abyste těmto omylům předcházeli, nastavte si systematické rozhodovací procesy a každé své rozhodnutí pečlivě odůvodněte, než do něj skočíte.
S emocionálním zkreslením to ale není tak jednoduché.
Na investici prodělat NECHCI – za žádnou cenu
Emocionální zkreslení totiž souvisí s impulzivním chováním a netýkají se tolik toho, jak lidi přemýšlí, nýbrž toho, jak se cítí. A věřte mi, že v těchto případech můžou být pro náš rozum právě emoce opravdu ochromující.
Jednou z běžných emocionálních tendencí je averze ke ztrátě (loss aversion). Nutí nás silněji pociťovat ztrátu určitého objemu peněz nežli výdělek stejného množství.
(Zdroj: Wikimedia)
Jinými slovy, když vám někdo najednou dá 500Kč, udělá vás to šťastnými. Ale kdyby místo toho někdo přišel a 500Kč vám ukradl, tak vás to sakra naštve. A budete mnohem víc naštvaní s mínus pěti sty korunami, než byste byli šťastní, kdybyste byli pět set v plusu.
To má dva následky. V první řadě to mnohé odradí od investování, jako takového, protože mají strach, že o peníze přijdou, a přestože by pravděpodobnost toho, že vydělají, byla při správném postupu o dost vyšší, tak to nestačí.
Druhý následek se týká těch, co se do investování už pustili. Vysvětlím příběhem.
Petr se na internetu dočetl o velmi populární firmě, o které teď všichni mluví a nakoupil její akcie za 100 000Kč. Jeho pozice se krátce na to dostala do ztráty 10%, bez vidin návratu. Petr samozřejmě nechce pozici prodat za 90 000Kč a realizovat tak ztrátu 10 000Kč, takže si akcie nechá, a doufá, že ještě půjdou nahoru.
V průběhu dalšího měsíce akcie dále klesají, nyní je hodnota o 35% nižší, než za kterou byly cenné papíry pořízeny. Petr ví, že zainvestoval sto tisíc, takže nyní nechce prodat, protože by dostal jen šedesát pět. Rozhodne se nadále držet a doufat.
V průběhu dalšího roku se hodnota akcií propadne o celkových 90% z původní hodnoty a už se nikdy nevyhoupne nahoru, firma naopak za pár dalších let zkrachuje. Petrovi bylo nepříjemné 3 roky zpět vybrat 90 tisíc, a 10 tisíc tím prodělat, a proto dnes skončil s prázdným kontem a zbyly mu jen výčitky vůči jeho averzi ke ztrátě…
Takové příběhy ale nejsou ojedinělé, a už vůbec ne smyšlené. Naopak – stojí na skutečných událostech a skutečných investorech spekulantech.
Začátkem roku 2021 se díky Redditu zpopularizovaly akcie americké firmy GameStop, která prodává videohry a herní příslušenství. Ceny akcií rázem vystřelily nahoru, a zněkolikanásobily svou hodnotu…potom o něco spadly…ještě jednou vyletěly nahoru…a od té doby navždy klesají a s největší pravděpodobností už nikdy takhle nahoru nevzrostou.
Lidé, kteří chtěli jít s proudem, a nakoupili na druhém vrcholku byli nejspíš překvapeni, když se druhý den ráno probudili a viděli propad o 30%. „To zase půjde nahoru…“ uklidňovali se.
Další den se probudili plni očekávání, že jejich akcie budou na nových maximech, ale místo toho viděli graf s celkovou ztrátou přes 70%.
V dalších dnech akcie dále klesala a nabrala ztrátu přes 80%.
Místo toho, aby hned první den investoři v této vysoce spekulativní pozici uznali svoji chybu a naivitu, realizovali ztrátu 30% a odnesli si cenné zkušenosti, budou čekat pozici držet už navždy a ze svých peněz neuvidí asi už nikdy nic.
To neznamená, že byste měli prodávat všechno co vlastníte, při poklesu o 10%, a už vůbec ne indexy a jim podobné pozice, které držíte v dlouhodobém horizontu (o důvodech, proč neprodávat při poklesech v dlouhodobém horizontu se dočtete více zde), ale pokud se rozhodnete spekulovat, měli byste mít plán co uděláte když akcie vzrostou o X%, co uděláte když klesnou o X%, co když porostou o YY%, a co když půjdou dolů o YY%. A toho plánu se nutně držet, jinak opět zvítězí iracionální emoce.
„Když už jsem…“
S averzí ke ztrátě souvisí i koncept utopených nákladů. Utopené náklady jsou ty, které už byly utraceny a nemohou být získány zpět. Ani v investování, ani v podnikání obecně, by se ale při dalším rozhodování na utopené náklady už hledět nemělo, protože na současnost už nemají žádný vliv.
Martin si koupil hodně drahou bundu, a je mu jasné, že teď ji bude muset nosit každý den a ideálně v ní i spát, aby se mu vyplatila, když už za ni utratil tolik peněz…
Monika si na výletě v Londýně si projde všechny památky co město nabízí – sice ji historie nikterak nezajímá – ale když už tam přiletěla…
Jakub se snaží trochu shodit, dodržujete dietu, ale jednou zkrátka zapomene a dá si na oběd pizzu. Místo toho, aby od večeře zase najel do zdravého režimu, tak je v tu chvíli po dietě. „Když už jsem dietu porušil, tak to stejně nemá cenu…“
Ani jeden z této trojice si ale neuvědomil, že jejich náklady (peníze za bundu, koupená letenka, a snědená pizza) už jsou pryč. Už se staly. Jsou minulostí. A tedy rozhodování, které teď mají před sebou (jestli si bundu zrovna chtějí vzít na sebe, jestli chtějí vyrazit na památky a jestli mají pokračovat v dietě) by neměly být ovlivněny tím, co už nemůžou změnit.
Rozhodování by mělo být založeno pouze na relevantních faktorech a emocionální pouta k minulým rozhodnutím by neměly hrát žádnou roli. Ale jsme lidi, ne roboti, takže je často těžké si tohle uvědomit.
Pokud koupíte akcii za $1000 a její cena klesne na $500. Řeknete si, že teď je špatný čas k prodeji, protože přece nechcete tolik prodělat… Jenže těch $1000 už je pryč. Jsou zaplacené. Jsou utopené.
Pokud v současnosti nemáte důvod si myslet, že by cena měla vystoupat výše než $500, tak by bylo rozumné akcii prodat. Tisíc dolarů zaplacených v minulosti by nemělo mít vliv na vaše rozhodování v současnosti, protože co bylo, bylo.
Nedostatečná sebekontrola
Další téma, které každý z nás dobře zná, je zkreslení sebe(ne)ovládání (self-control bias). Většina populace má problém vyvarovat se instantnímu potěšení ve prospěch dlouhodobým benefitům. Lidé tak nějak ví, že by „měli spořit“, ale přesto si často nedokážou odpustit nákupy zbytečností, které jim přinesou radost pouze v daném okamžiku. Budoucnost je zkrátka ještě strašně daleko a ten nový iPhone by se mi opravdu hodil…nebo ne?
Nikdo nechce v budoucnu litovat
Možná největším emocionálním faktorem v oblasti behaviorálního investování je zaujetí k vyhýbání se lítosti (regret aversion bias) – jinými slovy, nechcete mít v budoucnu pocit lítosti kvůli rozhodnutí, které jste udělali v minulosti. Proto často lidé jdou s davem.
Tomu se říká ve světě financí říká „stádní chování“. Lidé často nakupují to, co nakupují všichni ostatní a zároveň prodávají to, co prodávají všichni ostatní…ať už je k tomu vhodná příležitost, nebo ne.
Takové chování vede k něčemu, čemu se říká „hybnost trhu“ (market momentum). Jakmile trhy spadnou o něco dolů, tak investoři, kteří mají strach ze ztráty ještě více peněz, začnou prodávat své pozice, což vede k ještě většímu propadu na trzích. A takto stále dokola. Skutečnost, že investoři často slepě následují stádo, dělá ze špatných situací ještě horší.
Funguje to ale i naopak, kdy stádní chování může vést k předraženým akciím. Zamyslete se nad tímto – pokud typický investor na svých investicích vydělá méně, než je průměrný výnos trhu, zkuste se občas podívat kolem sebe, pobavit se s lidmi co znáte, nebo si přečíst noviny, abyste zjistili, jak v současnosti smýšlí takový všední investor, a potom zvažte, jestli by z logiky věci nebylo vhodné udělat pravý opak, anebo být alespoň více obezřetní.
Jde nějak vyzrát nad svým mozkem?
Zatímco povědomí o těchto zkresleních a tendencích rozhodně pomáhá, největší problém stále je fakt, že je velmi složité se jich zbavit, protože jsou řízeny emocemi.
Nejlepší cesta, jak vyzrát nad svými emocemi je adaptovat náš rozhodovací přístup a proces tak, abychom zamezili nebo alespoň omezili dopad, které na nás emoce budou mít.
Pokud máte například problémy s utrácením, můžete si nechat kartu doma (a vypnout funkci placení mobilem) a začít využívat jen hotovost – měli byste tak utratit méně. Další možnost by byla nemít na běžném účtu mnoho peněz – pošlete si je někam, odkud je nemůžete okamžitě utratit a postavíte tak překážku mezi sebe a impulzivní utrácení.
Pokud naopak máte potíže s odkládáním peněz, bylo by dobré si nastavit trvalý příkaz, který bude odesílat část výplaty na spořicí/investiční účet ještě předtím, než se k vám peníze vůbec dostanou.
Co se týče stresů při investování, zkuste omezit, jak často kontrolujete stav svého portfolia a jak to zrovna vypadá s trhy, anebo si najděte investičního poradce, na kterého se můžete obrátit vždy předtím, než byste udělali nějakou transakci.
Tip na knížku – pokud vás článek zaujal, a chtěli byste se dozvědět více od Daniela Kahnemana (tvůrce konceptu behaviorálních financí), můžu vám doporučit knihu Thinking, Fast and Slow (2011), která na příkladech každodenního života vysvětluje, kdy věřit své intuici, a kdy si naopak věci promyslet o něco důkladněji.
